Studie historické zahrady ateliéru sochařky Hany Wichterlové aneb „Zahrada, kde umění stále žije“

Návrh studie zahrady ateliéru sochařky Hany Wichterlové je založen na reflexi daného místa, které po mnoho let sloužilo jako místo tvorby a odpočinku nejen sochařce se svým manželem, ale i jejím nejbližším přátelům jako například fotografa Jana Sudka a či sochaře Rotmaiera.

Mezi těmito uměli bylo známé velice úzké přátelství, které vrcholilo dokonce tím, že si vzájemně vyměňovali i odkopky a semínka rostlin, které vyplňovali jejich trvalkové záhony vlastních zahrad.  Vznikalo zde tedy dobové propojení nejen po duchovní stránce, ale i po stránce druhové skladby jednotlivých zahrad.  

Paní sochařka milovala vytvářet externí expozice svých soch v zahradě, vystavovala je slunci a světlu, externí expozice soch v zeleni pro ni znamenala mnoho, ale až umístěním své sochy v zeleni, považovala své dílo za dobré či špatné. Milovala posezení u venkovního kamenné stolku na terase obklopená, sochami, zelení a přáteli.

Zahrada byla (dle analýzy dochovaných dobových fotografií od Jana Sudka) původně osázena řadou záhonů trvalek, které mohou růst ve stínu a polostínu, které lemovali kamenné šlapákové cestičky, jedna cestička z nich vedla okolo ateliéru až k vyvýšené zpevněné kamenné ploše na jižní straně zahrady u kamenné zdi.

Na výsadby byly tehdy využívány různé stínomilné rostliny (různé kultivary host a bergenií, sasanek), které byly doplňovány jarním kvetoucím efemérem drobných cibulovin, na slunných místech se pnuly popínavé růže.  Z keřových skupin se až do současné doby dochovali keře hortenzií, tisů a dožívající keře kdouloně obecné a jeřábu břeku. Ze stromového patra zůstala zachována vzrostlá mahalebka a pařez po stromů již nerozlišitelného druhu.

Při průzkumu současného stavu zahrady bylo konstatováno, že zahrada je v současné době poměrně dlouhodobě zanedbávána a mnohaletá neúdržba zapříčinila, že všechny záhony a keřové skupiny byly přerostlé náletovými rostlinami. Největší podíl zde má v současné době porost břečťanu (Hedera helix), který pokrývá takřka všechny prostory a způsobuje vzhledem ke svému parazitickému způsobu života a dalšímu zastínění ostatních rostlin, postupné odumírání takřka všeho živého materiálu.

V současné době je žádoucí, aby urychleně došlo k odstranění porostů břečťanu a došlo tedy neprodleně k vlastnímu odstrojení uměleckého díla, neboť jen tak je možno sejmout současnou patinu a zjistit a objevit jeho vnitřní potenciál.

Náš celkový návrh zahrady Hany Wichterlové včetně kvetoucích záhonů reflektuje v současné době na požadavek GHMP o jednoduchost, menší druhovou a barevnou pestrosti s celkově vyznívající jednoduchostí sadových úprav a následně tak i menší finanční náročností na realizaci i následnou údržbu zahrady.

V zahradě budou v novém návrhu zachovány všechny rostlinné a kamenné artefakty, které přežily do doby dnešní a dále se pokusíme svými návrhy trvalkových výsadeb podpořit původní ducha potenciál této zahrady (dle dochovaného materiálu), naší snahou je vrátit zahradu do doby její rostlinné slávy a krásy.

Studie zpracovali : Ing. Jiří Slepička, Mgr. Eva Jakubcová, Ing. Yuliana Kostyunicheva, DiS.